• Konzervaci krmiva je třeba chápat jako ochranu požadovaných kvalitativních parametrů krmiva proti nepříznivým vlivům vnějšího prostředí, které by jinak způsobily jejich degradaci. Krmiva se běžně konzervují jak nechemickými způsoby, tedy vysušením na více než 90 % sušiny, příp. vitamíny C, E (gama)tokoferol (+ Selen + např. rozmarýnový extrakt), tak přídavkem doplňkových látek povolených v EU, tzv. „Éček“ (BHA a BHT – proti žluknutí – 150 mg/kg krmiva) nebo kyselin (propionová proti plísním a kvasinkám, mravenčí proti bakteriím). Myslím, že se kolem konzervace a její škodlivosti až příliš lajcky a zaujatě hovoří. Limity pro použití konzervantů je nutné dodržet, předávkování si žádný výrobce nemůže dovolit. Daleko horší ale je, když se krmivo během skladování nebo manipulace kazí. Vznikají v něm metabolity, z nichž některé jsou velmi škodlivé až zdravotně nebezpečné. Především jde o žluklé tuky.  Pokud konzervanty uvedeny nejsou, tak jsou použity ty přírodním, které jsou obsaženy v surovinách. Někdy mohou být i  suroviny pro výrobu granulí konzervovány (např. obiloviny kyselinou propionovou), ale to se ani výrobce granulí nemusí od dodavatele suroviny dozvědět. Jinými slovy:  krmiva obsahují často jak konzervanty, které dodává do výroby výrobce krmiva, ale i konzervanty, kterými jsou konzervovány vstupní suroviny, které firma nakupuje. Konzervantů se ale nebojte, určitě daleko nebezpečnější jsou metabolity, které vznikají, když jsou krmiva špatně konzervovány a skladovány.