Paradoxem dnešní doby je fakt, že zákazník požaduje stále lepší a delší trvanlivost výrobků a zároveň ho děsí slovo konzervováno.... Téma, řekl bych, příznačné pro dnešní dobu a svět, ve kterém žijeme. Téma často diskutované na mnoha lidových fórech, ale bohužel až příliš často doprovázené řadou mýtů a polopravd. Konzervaci krmiva můžeme jinými slovy chápat, jako ochranu požadovaných kvalitativních parametrů krmiva proti nepříznivým vlivům vnějšího prostředí, které by jinak způsobily jejich degradaci. Dva hlavní nepříznivé vlivy, se kterými se potýkají všichni výrobci, jsou vlhkost (voda) a kyslík – látky, bez kterých si na druhé straně nedovedeme představit život. Abychom před nimi krmivo ochránili, stavíme jim do cesty různé bariéry. První bariérou je řádné vysušení granulí při výrobě na úroveň cca 8 – 9 % vlhkosti. Druhou bariérou je obal, který chrání výrobek uvnitř. Další bariérou je použití tzv. doplňkových látek - konzervantů. V celé EU smíme používat pouze látky k tomu účelu schválené, vyjmenované v zákoně o krmivech. Součástí jejich schvalovacího procesu je také studie, která musí prokázat, že nemají žádné negativní vlivy na zdravotní stav zvířat, pro která jsou určené. V našich výrobcích používáme látky na bázi kyseliny propionové, které chrání výrobek proti vzniku plísní. A i když to zní hodně chemicky, je to sloučenina, která je běžně přítomna v těle – vytváří se totiž v tlustém střevě při trávení vlákniny. Dále používáme tzv. antioxidanty (konkrétně kombinaci látek BHA a BHT), které chrání hlavně tuky v krmivu proti žluknutí. Drůbeží tuk a lososový olej, suroviny typické pro kvalitní krmiva, jsou velmi náchylné k oxidaci a vyžadují proto důkladnou ochranu. Z mého pohledu by se zákazníci spíše měli obávat krmiv s nevhodným nebo nedostatečným množstvím antioxidantů, protože látky vznikající při žluknutí tuků jsou prokazatelně zdraví nebezpečné. Tato skupina antioxidantů je ze zákona omezena horní hranicí, takže jejich celkové souhrnné množství nesmí překročit 150mg na 1kg krmiva. V oboru výroby krmiv pro domácí zvířata působím již 14 let a vím, že ochránit granule pomocí „přirozené konzervace“ je velmi velmi nesnadný úkol. Kdyby jste šla do detailů a ptala se těch, kdo uvádí „bez konzervačních látek“, zjistíte, že mnozí si pomáhají ne úplně férovým způsobem. To je ale na jiné povídání. Pro mně je přirozená konzervace něco jako Yety – všichni o něm mluví, ale ještě ho nikdo neviděl.